Belgický ovčák

Belgický ovčák je pasteveckým a ovčáckým plemenem, které bylo původně pravou rukou pastýřů. Postupem času došlo k vychování plemena, které dokáže udržet stádo pohromadě, ubrání ho a zároveň je oddané svému pánovi. V roce 1981 byl založen Klub Belgického pasteveckého psa, který položil základy čistokrevnému chovu. Jedinci však byli natolik odlišní, že roku 1920 se ustálily čtyři varianty belgického ovčáka, tak jak je známe dnes. Až do roku 1973 bylo možno tyto varianty křížit, nicméně to FCI později zakázala.

Čtyři varianty belgického ovčáka

  • Groenendael je černý s dlouhou srstí. Kratší srst je na hlavě a přední straně končetin. Je to dohromady s malinos a tervuerenem nejoblíbenější a nejrozšířenější varieta belgického ovčáka.
  • Malinos je krátkosrstý pes rezavě páleného zbarvení s černými špičkami chlupů a s černou maskou. Byl vyšlechtěn jako první čistokrevné plemeno belgického ovčáka.
  • Laekenois je hrubosrstý pes rezavě plavé barvy se stopami černého nádechu v obličeji a na ocasu. Délka srsti je stejná po celém těle, přibližně 6 cm. Srst budí dojem rozcuchanosti. Je nejvzácnější variantou belgického ovčáka.
  • Tervueren je červenohnědý belgický ovčák s dlouhou srstí.

Belgický ovčák je aktivním plemenem, které potřebuje uplatnit svůj temperament, a to nejlépe při sportovních aktivitách se svým pánem. Zároveň je velmi dobrým hlídačem, který je připravený kdykoliv zasáhnout. Díky tomu je plemenem, které je oblíbené například u policie, v záchranných týmech, ale využívá se i jako pes slepecký. Své využití může také najít v agility. Belgický ovčák může být chován jak v bytě, tak venku, nicméně vyžaduje kontakt se svým pánem a velké množství pohybu. U dlouhosrstých variant je nutná pravidelná péče o srst. Pes je vhodný pro aktivní lidi se zájmem o sport, pohyb a hru.