Chování a povaha Šetlandský ovčák

Povaha a výchova šeltií

Šetlandský ovčák – společenský pes s citlivou duší

Šeltie jsou psi nejen krásní a pracovití, ale také psi s báječnou povahou. Je jim vlastní citlivost, inteligence, dobromyslnost, skromnost a to, že nejsou dotěrní. Je to houževnatá, odolná a silná rasa. Jsou to ideální psi do rodin s dětmi. Vyznačují se nesmírnou přátelskostí, která se humorně pojí s jejich pudem hlídat stádo: chovatelé šeltií jsou při procházkách obklopeni svými psy, kteří kolem nich krouží jako kolem stáda ovcí, bedlivě střeží každý krok svého pána. Za bližší zmínku stojí i jejich velká vnímavost, s čímž může mít nervóznější či cholerický majitel problém. Šeltie velmi špatně snáší hrubé zacházení a řev, v takovýchto situacích odmítne dál spolupracovat. Na podobné negativní podněty reagují až přehnaně a snižuje to tak jejich výkonnost i ochotu poslouchat.  Povahové rozdíly mezi psem a fenou nejsou u šeltií výrazné.

 

O šeltiích, zvířatech a lidech

Šeltie byly vyšlechtěny jako pastevečtí psi, je jim proto přirozená snášenlivost s jinými psy i zvířaty. Šeltie bude nesmírně vděčná za každého dalšího psího kamaráda, o kterého se rozroste vaše smečka. Není agresivní ani vůči jiným příslušníkům zvířecí říše, nejsou jí totiž vlastní silné lovecké pudy. Bezproblémově vycházejí s kočkami, králíky, slepicemi, ovcemi či koňmi. Pro děti je šeltie jedním z nejvhodnějších psů vůbec (pokud s nimi vyrůstá od štěněte). Je trpělivá a klidná, nechá si líbit i ledajakou dětskou rošťárnu, nenechá se strhnout k divokým hrám, ale i při dovádění je spíše opatrná. Snadno se nechá i dětmi vodit na vodítku, nevytrhává se. Ani pokud šeltie na drobotinu zvyklá není, nebude se vůči nim chovat agresivně, bude se jim ale bedlivě vyhýbat.

 

Výchova a výcvik šetlandského ovčáka

Jako u všech plemen se doporučuje začít s výchovou štěněte hned první den jeho příchodu k vám domů. Musí si zvolit svého lidského vůdce smečky, naučit se čistotě a poslušnosti i tomu, jak to u vás chodí, co se týče spaní, jídla, hraní apod. Nejen u dětí, ale i u psů a šeltií  obzvlášť (vzhledem k jejich větší citlivosti) se dobře uplatňuje metoda „učení hrou“. Vyplatí se i používání pamlsků. Oproti kolii je šeltie živější a bývá proto i méně koncentrovaná na výcvik. I tak se však učí velice snadno. Přivykáme-li štěně šeltie na obojek, výborně se k tomu hodí obojek kočičí, který, až pejsek povyroste, vyměníme za lehký a tenký obojek psí. Na šeltii (ani kolii) nesmíme nikdy řvát, či ji dokonce bít nebo kopat. Ze psa by se stala vystrašená troska, která by k nám již nikdy důvěru nenašla. Většina šeltií miluje soutěže agility, kde vynikají rychlostí a ladnými pohyby. Šeltie jsou psi společenští a budou šťastni, budeme-li jim dopřávat možnost her s psími druhy. Rády se ale zapojují i do lidských aktivit. Své pány s oblibou doprovází při turistice, běhu, jízdě na koni či při koupání. Vedle kola necháváme běhat až dospělé psy. Pro štěňata by delší trasy i vytrvalé rychlé tempo byly příliš náročné.