Šetlandský ovčák

Šeltie nebo také šetlandský ovčák

Šeltie společně s kolií a border kolií patří do skupiny britských ovčáckých psů. Jak již toto označení napovídá, byli využíváni především jako pastevečtí psi. Ačkoli byla tato plemena psů určena pro stejný účel, jsou mezi nimi zásadní povahové i vzhledové rozdíly. Dnes se zaměříme na šeltie.

 

Povaha šetlandského ovčáka

Na první pohled se jedná o zmenšeninu dlouhosrsté kolie, jejíž krev jim ostatně v žilách koluje také. Občas se proto narodí i štěně výškou připomínající spíše kolii. Povahově je však šeltie temperamentnější a také uštěkanější, obě dvě jsou však považovány za ideální rodinné psy. Jedná se o nenáročné plemeno, vyznačující se velkou mírou učenlivosti, vnímavosti a přátelskosti. Na rozdíl od své větší sestry je šeltie díky svým rozměrům vhodná i do bytu v poschodí.

 

Vznik plemene šetlandský ovčák

„Shetland Sheepdog“ znamená doslově přeloženo „šetlandský ovčácký pes“ a jak již jméno napovídá, pochází ze Shetlandských ostrovů, kde jeho hlavním úkolem bylo hlídat zakrslá stáda shetlandských ovcí a malá stáda dobytka. Při vzniku plemene se s největší pravděpodobností křížili špic a King Charles Spaniel, zapojeny byly i kolie. Cílem bylo vytvořit plemeno, které by vypadalo jako malá kolie. Šeltie jsou známy přibližně od roku 1840, uznaným plemenem se staly roku 1909 na výstavě psů v Anglii, kde jsou dodnes nesmírně oblíbené. Jejich rozšíření na britských ostrovech lze přirovnat k popularitě pudla či jezevčíka u nás.

 

Šeltie – hlídači stád

Původním pracovním úkolem šelmí, kolií i border kolií bylo hlídání pasoucích se stád ovcí a pomoc bačovi při jejich shánění. Sklony k tomuto povolání jim v žilách kolují dodnes. Projevuje se to např. i tím, že tito psi málokdy skutečně kousnou – většinou se jedná o štípnutí zuby. Tento zvyk byl šetlandským ovčákům vštěpován proto, aby ovce kousnutím neporanili, ale aby je dokázali usměrnit pouhým štípnutím do nohou. Tito psi pracují velmi rádi dodnes. Jsou to plemena velmi aktivní, veselá a jsou často viděná i na soutěžích agility. Typické pro šeltie  pak po doběhnutí je to, že svému pánovi skočí v cíli do náruče.